Život čmeláků
Samička zimu tráví ve své komůrce ( hibernaculum), kterou na jaře opouští, aby doplnila své energetické zásoby. Pyl konzumuje především pro správný rozvoj vaječníků. Po načerpání nové energie začíná hledat vhodné místo na své hnízdo. To je doba pro zahrádkáře i další pěstitele, aby měli připravený svůj čmelín.
Jemný materiál upraví matka do tvaru oválné komůrky, která je jen o něco větší než je sama matka. U vstupu do komůrky vytvoří medový džbánek velikosti 0,5 cm až 1 cm. Na dno komůrky vytvoří voskovou buňku, do které klade několik vajíček. Buňku zakryje svým zadečkem a vyhřívá na 30 °C. Vajíčka i larvy matka vlastně vysedí. Energii k zahřívání získává konzumací medu v připraveném džbánku. Na konci svého vývoje vytvoří larvy ve voskové buňce zámotek. Matka seškrabává vnější vrstvu vosku čímž zámotek obnaží a buduje další buňky v sousedství. Po 24 dnech se líhnou první dělnice, kterépomáhají matce s krmením, zahříváním, sběrem pylu a nektaru i s úpravami hnízda. S přibývajícími buňkami vzniká hnízdo hroznospirálovitého tvaru. Nejstarší buňky zůstávají dole nové jsou nahoře.
Uprostřed léta se v hnízdě objevují první samečkové, kteří jsou stejně velcí jako dělnice. Začínají se také líhnout se nové matky. Samečkové hnízdo opouštějí a hledají mladé samičky. Páření probíhá na zemi, oplozená matka se vrací do hnízda, plní si volátko hustým medem a odlétá hledat vhodné místo k přezimování. Stará matka koncem léta hyne. Dělnice jsou schopné ještě nějakou dobu klást neoplozená vajíčka, ze kterých se líhnou samečkové.
Hnízdo obsahuje podle druhu několik desítek až dvě stovky jedinců.
